... Ráno, ještě než jsem odjela si mě odchytla mamka a začala mi říkat co a jak. Řekla mi, ať nečekám nic extra, že Kotel je víceméně stará, polorozpadlá chatrč. Myslela jsem si, že přehání jak je jejím obvyklým zvykem a tak jsem jí to odkývala a už jsem se chtěla jít obléknout a učesat než vyrazím, když v tom mi dala nějakou krabičku, ve které byly zelené náušnice. Řekla, že je měla na rozřazování na sobě a že by mi měly přinést štěstí. (Snad to bude fungovat) Poděkovala jsem a šla na sebe hodit ty krásné, černé šaty od táty a konečně jsem vyrazila...

Cestou vlakem se nic moc zajímavého neudálo, jen jsem seděla a přemýšlela jaké to tam asi bude.

... Kotel nebylo zas tak těžké najít a tak jsem otevřela dveře, vkročila dovnitř, zhluboka se nadechla a rozhlédla se... V tu chvíli jsem si vzpomněla na mamku, měla pravdu. Kotel je fakt hrozná díra, doufám, že Bradavice budou o dost lepší. Nechtěla jsem moc budit pozornost, bylo tam spousta lidí a tak jsem si jen sedla ke stolu, kde se zanedlouho objevil Ryan. (Můj kamarád z dětství) Měla jsem opravdu radost, že ho vidím, ano, je sice trochu... hloupý?...No, spíš pomalý a moc toho nenamluví, ale je to jediná známá tvář kolem.

 

Chvilku jsme si povídali o všem možném a také jsme si zahráli... dámu? nebo jak se ta hra jmenuje, vůbec jí neumím. Spíš on si hrál a já jen sledovala jak mi mizí figurky z hracího pole... *šklebící se smajlík* Nebavilo mě to a tak jsme si šli sednout dolů a řešili jsme, kde budeme spát a v tom přišla brigádnice, která nás následně ubytovala. Ryan bydlí s nějakými třemi kluky, podle všeho se jeden jmenuje Max...Alespoň myslím,... ale nevím který to je. Já jsem ubytovaná dole v malém pokojíčku o dvou postelích, nejspíš jsem tu sama, zatím jsem tu nikoho neviděla. Můj pokoj se mi celkem líbí, postele mají zelené povlečení a já miluju zelenou... Když tak o těch barvách přemýšlím, opravdu moc bych chtěla do zmijozelu... Snad mě tam máminy náušnice dostanou.

Ryan si šel už lehnout a já seděla v Kotli u takového malého stolečku v rohu. Sledovala jsem, jak se ostatní baví a seznamují navzájem. Trochu mě mrzí, že jsem za celý den nikoho nového nepoznala. Jen jsem tam seděla a najednou jsem měla červené vlasy a zelené ruce a né jenom ruce, byla jsem celá zelená. Rozhlédla jsem se kolem, nevěděla jsem, kdo to byl. Všichni vypadali normálně a tak jsem vstala a zamířila do koupelny s dojmem, že to půjde umýt, ale mýlila jsem se, nešlo to! Byla jsem naštvaná a nevěděla jak ze sebe dostat tu barvu, když v tom se zezadu ozval chlapecký hlas: "Jsi v pořádku?" ... Jen jsem se ohlédla a odpověděla trochu naštvaně: "Někdo byl asi vtipný". Chvilku na mě koukal a pak to zmizelo...Už jsem byla zase normální blondýna. Nevím jestli to udělal ten kluk nebo jen přestalo účinkovat kouzlo, každopádně jsem mu poděkovala, upravila se a pomalu zamířila do "svého" pokoje.

 

 

 

 

 

... Když to celkově shrnu, byl to docela zajímavý den. Doufám, že zítřek bude zas o něco lepší!

 

 

 

 

Komentáře

Re: Koment

Ano, je to jen tak +- jak vypadá moje postava a aby se čtenáři do toho trochu vžili... (Do jejích situací, postojů, pohledů...a podobně) Aby to nebyl jen text, ale trochu živější.

Na druhou stranu jsem čekala, že se někdo ozve... :D Je to fakt jen orientační. Podle ní jsem si vytvářela postavu a proto to sem dávám.

Ale děkuji za názor. :)

tralalaa

super zapis )

Re: tralalaa

Děkuji :)

Přidat nový příspěvek